Znamení hvězd
Ranní slunce vstává z pouštní duny,
na miskách vah vesmír zmítaný.
Pochod zkázy, budoucnost jsou ruiny,
Armageddon strachem vítaný.
Oceánem času, v návratech zázraků,
v labyrintu lží skrývá se svíce posledního svítání.
Nářek žalostný tmou a tichem zní,
slunce v barvě krve zapadá.
Z očí sálá zlý oheň vražedný,
do magického kouzla upadáš.
Bez koruny král na smrt přísahal,
sám brázdí svět, hledá grál.
Moudrost dávných let se chvěje strachem,
svatá válka zuří v nebesích.
I tichý vítr sfoukne svíci prachem,
krvavý déšť proudí do moří.
Čekáš znamení, talisman zrození, máš blízko, avšak vzdálený.
Smích i pláč vždy slýchával,
smích i pláč, když vracel se – „král“.
Vzlétni výš, potom zříš světlo duhy na křídlech orlů,
vzlétni výš k oblakům, dokážeš přivolat déšť.
Vzlétni výš, ptáky zříš, slyšíš je zpívat v království bohů,
vzlétni výš k oblakům, dokážeš přivolat déšť.
Svit hvězd propadá do očí prázdných,
osvítil tvou duši znavenou,
kolik bylo slz již vyplakaných,
kráčíš za svým snem po kolenou.