Poklady moře
Svítá, právě svítá, slunce nás paprsky probouzí,
vítá, den nás vítá, vstává hladová horda v nouzi.
Ze dna kotvy vzhůru vystoupají, loď opouští přístav.
Láká vítr láká, příznivý mocně plachty napíná,
k dálkám vyplout k dálkám dává důvod, plavba začíná.
Zvuk křídel racků nás doprovází, pak delfínů hejna,
všem korzárům něco schází, však víra je stejná…
…dál hladinou ve vlnách moří plout,
oceán rozlehlý, je náš pán, prokletý…
Má rychlost vichřic má koráb nabírá vstříc snům,
vlajka černá s bílou lebkou, pod ní hnáty zkřížené,
plápolá nad hlavou nám už tolik dnů.
Brázdí, mořem brázdí koráb náš, pirátství v duši máme,
svádí, mapa svádí, říká, že cestu k pokladu známe.
Zvuk křídel racků nás doprovází…
Má rychlost vichřic má koráb nabírá….
Na dně v hlubinách vrak lodi královské,
zatracený je ztracený kdo na palubě byl.
V jeho útrobách bohatství obrovské,
truhly plné zlata, poklad o kterém každý z pirátů snil.
…dál hladinou ve vlnách moří plout…
Má rychlost vichřic má koráb nabírá…