Ozvěny minulosti
Po klapkách klavíru ruce se prochází,
stářím znavené, však cit jim neschází.
Černá a bílá, barvy vepsané
životem pod kůži, jim věrný zůstane…
Zahalený v rouše noci, zůstává bez pomoci,
rozhání stíny minulosti…
Prohrává souboj s časem, chvějícím se tklivým hlasem
rozeznívá tóny do věčnosti…
V ozvěnách let minulých je slyšet vítr
co píseň zpívá ve smutných tóninách,
časů odvátých je slyšet pláč, je slyšet
nářek přání a vzpomínek…
Při zvuku klavíru stesk ho netrápí,
pravdu ve víně po kapkách utápí.
Na bílém listě život zapsaný
mezi pěti linkami, v notách osnovou spoutaný…
Zárodkem bytí domnělá příčina žití omšelá,
těžko se hledá cesta dál.
Měsíc hladí stříbrem jeho tvář, nad hlavou utkal svatozář,
v temnotách zrozený, napořád vězněný, navěky ztracený…