V troskách

Žár lávy vzrůstá, neklamné to znamení, vzduchem létá kamení.
V kráteru sopky pohyb zůstal, sílí zemětřesení, voda i vzduch otrávený.

Zůstává přání pouhé, přežít noc
a tu zkázu zlou je touhou jedinou.

Svítání v troskách děsivé, torza měst zbořených, na popel spálených.
Pohledy v očích mrazivé, tisíce tváří zlomených, snů zničených.

Dým prachu stoupá, Vesuv už spí, snad klidně spí,
hrůza němá na slova skoupá, Pompeje navždy mizí z map budoucích.

Zůstává přání pouhé, přežít noc
a tu zkázu zlou je touhou jedinou.

Svítání v troskách děsivé, torza měst zbořených, na popel spálených.
Pohledy v očích mrazivé, tisíce tváří zlomených, snů zničených.

Vstupte