Pravda a lež

V zrcadlech pokřivených vidím slunce stín,
iluzi slabých živých, černý květ kopretin.
Slyším hlasy ticha, sladkost hořkých dnů,
sudý počet licha nepsaných zákonů.

Svírám vítr v dlaních, vidím obrys snů,
vzdušné zámky v mracích a schody k oblakům.
Slyším jak mlčí múzy, když krvácí z ran,
vylekán z krásné hrůzy bílým hejnem vran.

To všechno jsou jen slova lživá, jiná než pravda bývá,
tolik lží v každé větě – iluze a klam – pravdu smete…

Bláznivej je tenhle svět, kde i figuríny kroutí hlavou,
lež je pravdou, pravda zas je lež, rub a líc se zdá být jednou stranou.

Slyším kroky zítřka klopýtat v běhu,
volání převozníka na druhém břehu.

To všechno jsou jen slova lživá, jiná než pravda bývá,
tolik lží v každé větě – iluze a klam – pravdu smete…

Bláznivej je tenhle svět, kde i figuríny kroutí hlavou,
lež je pravdou, pravda zas je lež, rub a líc se zdá být jednou stranou.