Oheň a led

Chladný žár tak rychle vzplál,
horký sníh tě teď potrestal.
Poznáváš proud rozkoší,
probouzíš gejzír emocí.

Básník psal, blázen se smál,
nářek citů tvých burcoval.
Noční déšť pot z tváře smyl,
silou svou beznaděj pohltil.

Seš touhy králem, bezmezný chtíč,
drtíš i kámen, strach je pryč, strach je pryč.

Prudký déšť do písku vsál nápis žízní vepsaný,
v srdci svém si ztroskotal, vzdáváš boj zatracený.
Po slze rosy dychtivý, úzkost hrdlo zavírá,
ve tváři výraz bázlivý, oheň a led neskomírá.

Vcházíš dál bez rozpaků,
vášeň svou přetav do vzdechů.
Touhy snů bezbřehých,
plápoláš ve vlnách ztracených.