Strážce zámků

Mám v sobě touhu snění, hrady z písku rozbořené,
hromové burácení, jasem slunce pokořené.
Mám v sobě poušť bez vody, stéká jen slza slaná,
dva nenávistné rody, kde je láska zakázaná.

Mám v sobě tolik přání, nikdy k cíli nedoletí,
ve slovech sílu zbraní, mrazivé věčné prokletí.
Mám v sobě trny růží, odvěký symbol krásy,
oheň co spálí kůži, když jiskru neuhasí.

Nejdřív se musím ztratit, abych pak našel sebe…

Strážce zámků v hlubinách poznání,
jsem strážce zámků…
Strážce zámků v hlubinách poznání,
jsem strážce zámků…

Mám v sobě ukrytý smích, zakletý kdesi v hloubi,
upřímnou radost v očích, která se s vášní snoubí.
Mám v sobě volnost koní, svobodu bez otěží,
zvon v nebezpečí zvoní, čas někdy rychle běží.

Nejdřív se musím ztratit, abych pak našel sebe…

Strážce zámků v hlubinách poznání,
jsem strážce zámků…