Ústa lháře

Udeřil hlas do tváře slovy,
oběti své do sítí loví.
Slyšíš ta slova, jsou jako břity,
svírají duši a raní city,
jen na co sám chce, tak odpoví…

Jdeš poutí zapomnění a věříš, že se změní
lidstvo na věky věků, od pradávna lže až k vzteku.

Hlavu k nebi zvedáš,
stále sílu hledáš.
Ty víš, že lhát se nemá,
proto měj ústa němá,
intrikánům za pravdu nedáš…

Seš vězněm slepé touhy, žít život v pravdě pouhý,
nebát se probuzení, toho rána, co vše změní.

Ústa lháře pravdy se bojí,
vždy na povrch vyplouvá.
Lhář úskokem lstivým rány si hojí,
jazykem zlým se vymlouvá…

Ztraceni v prachu cest,
v objetí prázdných gest.
Zapomenout na intriky,
věřit na okamžiky,
že každého čeká poslední soud a trest.

Seš vězněm slepé touhy…

Ústa lháře pravdy se bojí…