Vyhnání z ráje

Pod tmavou oblohou klidně sním,
o dálkách vesmíru přemýšlím.
Hledím mu do tváře, zalistuji snářem,
pak o tom příběh vyprávím.

Kdesi v čase v rajských zahradách,
zrada kráčí cnosti po stopách.
Proč má tak rád pýchu, kdo svedl Evu k hříchu,
Adam ji nosil na rukách.

Hlas svůdný tiše našeptává,
to ďábel v těle hada ukrytý,
se sladkými slůvky nepřestává,
utrhnout láká, ochutnat láká.

Mocí pekel pokušení, s jablkem poznání,
spravedlnost slepá není, Bůh je z ráje vyhání…

V ráji se právě rozednívá
a Bůh se na Zem podívá.
Vede kroky příští, z lidí život prýští,
však obavu o svět neskrývá.

Hlas svůdný tiše našeptává…

Mocí pekel pokušení, s jablkem poznání,
spravedlnost slepá není, Bůh nás z ráje vyhání…