Panoptikum tváří

Divadlo doby lhostejné, kde nezahoří plamen lásky,
nikdo už z tváří nesejme omšelé nudné vžité masky.

Stejný, jak dnes, nás zítřek čeká,
pramen, co nikam neodtéká.

Když ti ďábel našeptává, kým kdo kdysi byl,
úpisem zamává, na tvář tě políbil.
Když tě ďábel svou hrou svádí,
ze země zvedni Kristův kříž,
braň se slovům hadím,
pohlédni vzhůru, k slunci blíž,
pak uvidíš panoptikum tváří zaprodaných.

Divadlo plné diváků, proč bít se v cizích válkách,
bojiště padlých vojáků, umírat kdesi v dálkách.

Když se nám dobro z mysli ztratí,
pak nepomůžou žádní svatí.

Když ti ďábel našeptává, kým kdo kdysi byl…

Soud čeká na zpověď, pravda se nebrání,
mrazivá odpověď, přichází pokání.

Když se nám dobro z mysli ztratí…

Když ti ďábel našeptává, kým kdo kdysi byl…