Šrámy na duši

Roli klauna musím hrát,
publikum rozesmát.
Vykouzlit úsměv ve tvářích,
dětské oči rozzářit.
Boty mám větší, než jsem sám,
červený nos na ten svůj dám.
Kostým pestrobarevný,
působí trochu za levný.

Cítím, jak slábnu, pláč neovládnu.

Mám šrámy na duši, kdo slzy osuší,
co mi po tváři stékaj´.
Mám šramy na duši a nikdo netuší,
že sám sebe rozdávám.

Když zazní potlesk diváků,
má sláva letí do mraků.
Naposled manéž opouštím,
hlas ztrácí sílu loučením.
Pohaslá světla v šapitó,
v šatně sklenku nalitou.
Líčidla z tváře umývám,
v zrcadle se nepoznávám.

Cítím, jak slábnu, pláč neovládnu.

Mám šrámy na duši, kdo slzy osuší…