Babylon

Tuláci životem, ztracení bratři,
spolu i v samotě, neví, kam patří.
Do duše bodají krystalky smutku,
myšlenky hlodají k zoufalým skutkům.

Věž k nebi vzrůstá,
pyšný Babylon mementem zůstal.

Minulost vepsaná v kronice dávné,
tolikrát hledaná, prozatím marně.
Pátrat ve starých mapách, najít město měst,
kráčet v cizích stopách zapomenutých cest.

Věž k nebi vzrůstá,
pyšný Babylon mementem zůstal.

Dál dnem i nocí jdou,
krok za krokem, v pouti za snem,
cestou nekonečnou, kudy jít neznají.
Dál dnem i nocí jdou,
krok za krokem, v pouti za snem,
cestou nekonečnou, Babylon hledají.

Prázdné dlaně, odříkané tiché mlčení.
Cizí jména, opuštěná, smutné vězení.

Věž k nebi vzrůstá…

Dál dnem i nocí jdou…