Divadlo v bílém

Loutkové divadlo v bílém, figurky tupé,
omšelé kulisy blednou a grimasy hnuté.
Chechoty noci je svádí k nirváně mozků,
mimika ledově ztuhlá, obličej z vosku.

Na hranici našich světů je slyšet volání,
letí vůně z černých květů, tiší srdce k uspání.

Nádherné tóny zvonů slyším bít,
kde teď já mám vzít sílu oči otevřít.

Šachová partie frází a noc tak mladá,
smetiště myšlenek prázdných když opona padá.
Pod vrstvou rezavých skrání všechno se boří,
plameny v očích se brání, tak mocně hoří.

Na hranici našich světů je slyšet volání,
letí vůně z černých květů, tiší srdce k uspání.

Nádherné tóny zvonů slyším bít,
kde teď já mám vzít sílu oči otevřít.
Tak vábivé hlasy volají „pojď k nám“,
vzácně mámivé, jak jen rozhodnout se mám…?

Vzdálené světlo láká projít tmou,
v chladném těle život vzplál,
krouží času spirálou…

Na hranici našich světů je slyšet volání…

Nádherné tóny zvonů slyším bít…