Sirael

Měsíc, kouzelník noci, přikryl svým pláštěm krajinu,
ty bloudíš v chodbách hradu, chladných a temných jako tůň.
Z obrazů hledí tváře pradávných vladařů,
cítíš se uvězněná z těch majestátních pohledů.

Náhrdelník z bronzu, prsten z lidské kosti,
očima dávných svědků prohlížíš „zbytečnosti“.
Poselství cizích světů skrývá se v tomto místě,
bohové buďte při ní, vše v dobré obrátí se.

Sirael – jsi výsadou králů,
Sirael – platíš kráse daň.
Sirael – jsi hrou mocných pánů,
Sirael – však bůh tě chraň!

Sirael – svůj život dáváš v sázku,
Sirael – jsi loutkou bez provázků.

Mramorovej je svět kamenejch růží,
jež neoslověj vůní nikoho z nás.
Stíráš z tváří slzy a kropíš jimi květy,
tak jako živou vodou prýštící z nitra skal.